Nekrmte cizí zvířata

7. června 2016 v 11:26 |  Z mého života..
Někteří lidé mě nikdy nepřestanou překvapovat. Nikoliv tím, že by byli extra zajímaví, ale hlavně tím, jak daleko dosahuje jejich debilita. Neustále někde čtu články a vidím videa lidí, kteří lezou na cizí pozemky k cizím zvířatům či tato zvířata krmí. A můžete jim to říkat 100x. 100x opakovat, že vám nemají toho koně krmit, protože je alergický. 100x říkat, že je nebezpečné k těm krávám chodit. A 200x můžeme opakovat, že ovce či koza vám fakt nesežere všechno, co jí dáte. A ačkoliv ten kůň štípne nebo kráva kopne, na konec zase je na tom nejhůře majitel daného zvířete a rodiče se cítí poškozeni. Wtf?
Následkem toho všeho zvířata pak trpí kolikovými bolestmi a následně kolikrát i umírají. Já vám taky nelezu do baráku, abych vám nakrmila děti. -.-
A to samé se děje i v zoologických zahradách. Protože je extrémně zábavné pozorovat tučňáka jak neustále skáče za větví, kterou mu tam čachrujete před čumákem a přitom se bouchá do toho skla. Ha ha ha. Mrtě sranda. Dobře, ok. Takové chování bych čekala od malých děcek, ale víte co? Přesně tyhle kokotiny hlavně dělají dospělí. Haló? Mozek? Je tam? Asi na dovolence. Dlouhodobé. Tak mu kurva zavolejte ať se urgentně dostaví!!! A nebo buďte té lásky a radši spáchejte sebevraždu. A úplně nejlepší lidé jsou ti, kteří vidí cedulku jako kráva: "NEKRMIT!" a stejně popadnou první věc, co vidí a přes ty mříže to té opici stejně narvou do rukou. OMG - SDKCJDKJCK!
Aj karamba. Lidi jsou blbí.
Když jim ale něco řeknete, stejně neposlechnou. Člověk nemůže být naivní. Občas mám chuť nechat se zavřít za to, že můj pes jim utrhnul prdel. Fakt, že jo. Ale obávám se, že by mi psa chtěli utratit, tak to nechám být. Možná bych měla dostat vzteklinu já a utrhnout jim prdel osobně.
Na mém pozemku NEMÁTE CO DĚLAT! Ani mi sahat na zvířata, ani je krmit.
Díky, debilové.

 

Zemědělské 50 odstínů šedi

3. listopadu 2015 v 14:30 |  Blik > cvak > FOTKA
Ve škole to stálo za starou belu, ve své podstatě jsem nic nepochopila a myšlenky mi bloudily kdesi v dáli.. Blížím se čtvrtku, kdy uvidím svého nejmilovanějšího.
Včerejší den jsme zapálili svíčku za všechny mrtvé, mezi něž patřila i školní kobyla Eskadra. Má spolusedící a přítelkyně ji znala mnohem lépe než my všichni dohromady, protože byla taky jediná, kdo ji navštěvovat pravidelně. Bavili jsme se během poslední hodiny zrovna o Eskadře. Vedle sebe jsem zaslechla bolestný sten a za pár sekund posmrkávání.
"Zuzko?" přerušila učitelka svůj výklad.
Bylo mi více než jasné, co bylo spouštěčem, protože tento bolestný povzdech jsem znala také moc dobře. Přichází ve chvíli, kdy se snažíme být silní a nebrečet.
Zuzka nic neříkala a tak jsem prostě odpověděla: "Eskadra."
Učitelka se zamyslela a řekla: "Promiň."
Po skončení hodiny jsme šli do nižšího patra a tam mě čekal šok, který jsem musela vyfotit. Má jebnutá kámoška na řetězu, asi v rámci Helloweenu, který nestihla oslavit.


Ze života deprimovaných - zamilovanost a láska

1. května 2015 v 20:05 |  Z mého života..
Znáte takové to, když máte 80%, ale kvůli 20% je ztratíte? Nikdy v jednom člověku nenajdete celých 100%, a tak je hledáme jinde. Nevědomky. Když je konečně najdeme, myslíme si, že jsme našli všechno, co jsme chtěli. Ale opak je pravdou. V té chvíli přicházíme o svých 80% a uvědomujeme si to až velmi pozdě.
Nevím, jestli mám 80% doma v posteli. A ani netuším, jestli ten chlap ve stáji má 20%. Jednou si ale řeknu: "don't care". A na všechno se vykašlu. Celou dobu jsem byla spokojená tak, jak jsem byla. Můj miláček "Blondýnka" a postarší chlápek, se kterým jsem si esemeskovala. Tím byl můj život kompletní. Měla jsem svých 100% procent? Nevím, ale zamilovanost tam už dávno nebyla. Ta přišla, když jsem uviděla našeho chlápka ze stáje. Uvědomila jsem si, že bych chtěla ochutnat život s ním. Nechápala jsem však, co se mi na něm líbilo. Byl namyšlený, arogantní, měl břicho a nedokonalou pleť.
Začínalo to hezky. Ale pak se něco pokazilo. Ignoroval mě. Už mi nevolal, nevozil mě, ty oči, co upíral na mě - upíral na jiné. Cítila jsem takové ostré bodnutí v srdci. Uvědomila jsem si, že žárlím. Ale nechtěla si to připustit. A všechno to, co vypadalo jako krásný počátek velkého průseru v mém srdci, se pomalu, ale jistě vytrácelo. Kdyby zase začal projevovat zájem, asi bych se neudržela a byla do něj stejně zakoukaná.
Dnes mu to tak slušelo. Minulý týden to tak slušelo mě, protože jeho pohled mluvil za vše. Ty oči byly jenom pro mě. Ale teď mě ani nepozdraví sám od sebe. Kde to je? I don't know. Don't care.
Mého srdce šampion není v mé posteli, dokonce ani zrovna nepřetáčí hambáče, ale je tam v boxe, nejspíš krade seno z balíků. A když k němu zase přijdu, zašklebí se na mě. nechá se pohladit. Když ho připnu, bude se vztekat, při čištění, všude. Ale jakmile vyjedeme, bude kráčet s ušima dopředu, majestátní, hrdý, nádherný Hidalgo. A jeho cval mě odnese daleko od všech, budu zamilovaná jen do něj a tohoto okamžiku.
 


Taková ta bezmoc

2. dubna 2015 v 22:02
Zas a opět musím říct, že si připadám jako malé dítě, které otevřelo svoje velká modrá kukadla do tohoto krutého světa a zrazu to všechno pochopilo. Až na to, že jsem už trošku starší a mám malé oči pyšnící se celkem třemi barvami. Spoustu vlastností jsem zdědila po dědovi - agresi, náladovost, způsob vyjádření v několika odstínech sprostých slov a konečně schopnost se s každým rozhádat. Oči mám po něm, povahu taky. Jen v pár bodech se lišíme. Jeden z nich je ten, že já jsem naprosto v depresi, kterou se nijak nesnažím zapít, což se o něm říct nedá.
Ta deprese pramení z toho, že všichni jsou zadluženi a všechno souvisí se vším. Babička věří v Boha, ale kde je ten Bůh teď, když ho potřebujeme? Já se modlila jenom, když jsem viděla umírat ty, které mám ráda. Modlila jsem se tak vroucně, oči vzpínající k nebi, ruce sepnuté, kolena na tom nepohodlném koberci. A po tvářích mi kanuly slzy.. Chtěla jsem tak moc, aby to nebyla pravda. Abych je všechny zachránila. Aby zůstali na živu, protože až smrt bývá pro nás zaláskované tou poslední stanicí. A tu lásku, vším vroucnou jsem věnovala tomu jednomu přání, aby zůstali naživu... Ale nic takového se nestalo. Nakonec jsem je viděla umírat. A žádná motlitba mi nepomohla. Pomáhají mi pouze mí imaginární andělé, kterým šeptám tiché: "Prosím" a "Děkuji". A ne, nepřipadám si vůbec divně. V tu chvíli mi prostě přijde na mysl, že je to to nejlepší, co jsem mohla udělat... Že závisí úplně na všem, jestli je poprosím. A jsem za ně ráda.
Ale k čemu mi je Bible, když někdo skutečně umírá? Vírou, silnou vírou ... Jak zachránit vírou? Později jsem prostě už jen chtěla, aby to skončilo... Jakkoliv. Nemohla jsem už dál. Nevěřila jsem v zázrak, nevěřila ve víru. Nevěřila všem okolo sebe. Jen ta jedna otázka mi na mysli tanula: "Myslíš, že to skončí dobře?" A ta odpověď: "Nevím." Překvapivě věděla všechno. Protože jsme prostě věděli, jak to skončí, ale nechtěli si tu odpověď připustit.

Já to vím,
kdo klepe na okno.
Ale neprozradím...
Sama sobě - natož tobě.


And mayby.. Možná jsem chtěla žít tak trochu jinak. Bez strachu, že znovu upadnu, protože vím, že už se nikdy na vlastní nohy nepostavím. A ačkoliv mě drželo tolik rukou, jejich nehty se mi zařezávaly do rukou. Ale místo krve mi tekly slzy. Plakala jsem žalem. Plakala jsem od srdce, které bylo rozdrásané. Přála jsem si vstát a běžet. Utíkat lesem, tou udusanou hlínou, cítit déšť, vidět bouřkové mraky a bojovat se vším. S osudem. Přála jsem si neohlížet se. Ale pak jsem si přála padnout tváří k zemi a nemít sílu vstávat. Zůstat ležet, protože nedělat nic, nemít tu sílu je vlastně pohodlnější.
Připadala jsem si tak ztracená v té změti vzpomínek, minulost mi podrážela nohy tolikrát.. Ani spát mě nenechala. A já chtěla jen to jediné - utéct! Převalovala jsem se, vyskakovala z postele, přecházela po pokoji. Ale nic se nezměnilo. Jen na hodinách se posunula ručička...





Opravný film Eragon!

29. března 2015 v 8:59
Podle všeho se má točit opravný film Eragon! Zkrátím to, jelikož tenhle článek už píšu fuckovaně podruhé, když jsem dala zveřejnit - hodilo mě to na stránku -> Zadejte jméno a heslo. Takže super -.-
V Hollywoodu se najde místo pro natočení nového Eragona, chtějí použít prvky z jiných filmů jako je The Hobbit, Twilight, Games of Thrones, Divergence nebo třeba slavný Harry Potter. Nejlepší filmy jsou prostě už dávno zkouknuté. Teď se čeká na poslední díl Hunger Games, jehož prvky chtějí taky použít. Co se týče draků, už jsme taky shlédli vše, co se dalo - např. Jak vycvičit draka. Proto se nudíme a do kin doufáme, že vstoupí opravný film Eragon. Od posledního dílu Harry Potter jsem se na nic moc netěšila. A doufáme v opravný film snad už od roku 2007? Neskutečná doba, co? Protože Eragon byl velkým zklamáním pro mnoho čtenářů (mě nevyjímaje), kdy chyběly důležité postavy a důležité okamžiky pro další díly. Osobně se mi líbila Safira a dokonce bych i pochválila český dabing. U Broma jsem velmi ráda, že z něj neudělali starce s bílými vousy až po zem, takže s tím taky nelze nic jiné než souhlasit. Zklamáním naopak byla Arya, kterou snad každý očekával s černými vlasy a bledou tváří. Na oplátku máme vychrtlou zrzku. Eragon není tak sexy, jak by spoustu fanoušků chtěli a jeho nosní dírky by snad obsáhly celý svět (ne že bych na tom byla lépe). Každopádně i na tuto podobu by se dalo zvyknout a smířit se s ní.
No a nechť přejdeme k odkazům, zde článek, z něhož jsem čerpala: ZDE -> Upozorňuji, že nejsem nikterak dobrý angličtinář, takže mě neberte doslovně a projděte si jej sami.
No a v neposlední řadě je třeba dosáhnout 35 tisíc podpisů, aby se nějaký film konal, zde je petice: ZDE

Díky moc za účast a těším se!

Nightwish - Elán

24. března 2015 v 18:00 |  Hudba :3 ♥
Nabírás sílu, chopíš se jí jako malé poslední naděje. Hmatáš v prázdnotě jakobys měl každou chvíli spadnout a na povrch nevidíš, chceš dosáhnout na jakýkoliv zbloudilý kořen a doufat, že tě udrží. Co ale bude dál? Co když to skončí? Co když žádné dál není?
A hledíš zoufalýma očima na nebesa. Pouštíš se a vzdáváš to. Zakopáváš a nezvedáš se. Sekneš se na tom jednom a stejném místě. Nepřeješ si nic víc, než tady zůstat. Nikdy už nemuset jít. Nikdy už nemuset cítit bolest na nohou, tíhu na zádech, nemuset ztrácet dech. Přesto ale vytrváš. Přesto se zvedneš. Zatneš nehty do chladné hlíny, utřeš ušmudlanými prsty slzy, látkou setřeš krev a pokračuješ v té cestě, kterou jsi původně zvolil. Nebo se otáčíš a utíkáš? Hned před první překážkou? Běž! Větve se ti staví do cesty, neohlížej se. Krev na tvých tvářích není nic oproti slaným slzám a štípánám v očích. Jsi unaven, ale běž! Uteč. Ale už se nikdy nevracet. Tu chybu neudělej.


Granule Orijen - doporučeno veterinářem

7. března 2015 v 15:42 |  Cat's

Granule Orijen

75% masa
žádné obiloviny!!!


Tyto granule mi byly doporučeny našim veterinářem. Neobsahují žádné obiloviny, maso 75%.

  • Vysoký obsah bílkovin z velkého množství čerstvého, červeného masa v potravinářské kvalitě
  • Neobsahuje žádné obiloviny
  • S nízkým obsahem sacharidů
  • Bohaté na ovoce a zeleninu
  • Zdraví podporující bylinky a probiotické bakterie
Dovolila jsem si stáhnout informace z obchodu, kde se prodávají. Dají se sehnat jenom přes internet, v žádném z obchodů jsem je zatím neviděla.


http://www.zoohit.cz/shop/znacky/orijen_krmivo/granule/462579 <<< Obchod, kde se dají koupit. Lze sehnat i s vyšším obsahem drůbežího masa a čistě rybí.

Další informace o těchto granulích si můžete sehnat na stránce. Později dodám i svůj "výzkum". Tohle je jenom provizorní, než bude více času.

Není čas

6. března 2015 v 19:44 |  Z mého života..
Zdravím,
přišlo mi spoustu dotazů ohledně krmiva. Ráda bych krmivo rozdělila, zjistila normy pro kočku v procentech a rozhodně všem řekla, jak zkrmovat. Jenže v mé škole je problém udělat si nějaký výzkum. Ne, že bych neměla možnosti a prostředky. Rozhodně se budu snažit, ale bude mi to trvat trochu déle. Veterina pro mě znamená možnost diskutovat o všem a hledat pomoc u odborníků, ale taky to pro mě znamená, že nemám skoro žádný čas. Víkend není vyjímkou, protože každé moje volno zabírají koně, rodina nebo můj chlupáček. Ačkolív bych ráda pomohla všem chovatelům a udělala výzkum, nemám na to čas. Jasně, snažím se sbírat informace, ale trvá mi to dlouho. Zítra nebo pozítří přidám nejlepší krmivo podle mého veterináře, kterému bezmezně věřím. Krmivo díky kterému nemusíte dodávat pokaždé maso, protože ho obsahuje dost.
Děkuji vám za trpělivost.
Dále bych jen ráda připomněla, že článek Whiskas - kočky si volí vlastní smrt není článek výzkumný ani vědecký. Jedná se o článek, který měl upozornit všechny chovatele, že reklamovaná krmiva jsou mnohdy špatná. Ukázala jsem tu odvrácenou stranu. Chtěla bych se všem věnovat, ale moje nejbližší týdenní volno je až v půlce dubna. V této době se mi snad podaří všechno sestavit v procentech a normách.
Děkuji moc za tak hojný zájem a sdílení. Snad tento malý krok povede k velkým činům, kdy přestaneme kupovat odporné barevné reklamované granule a budeme více hledět na složení a výživu našich miláčků.

Whiskas - kočky si volí vlastní smrt

25. února 2015 v 17:30 |  Cat's

Whiskas


Skutečně by kočky volily Whiskas? A nevolí si spíše vlastní smrt?

Všichni milovníci koček jistě znají známou značku Whiskas, společnosti Mars s.r.o. Tato společnost mnohdy podporuje útulky a nabízí jim vlastní krmivo. Už ale nikdo netuší, že na tomto krmivu bývají kočky vysoce závislé a pokud se mu učí od malička, mají i úplně zpřeházené stravování.

Kočka je totiž od přírody masožravec a jedinou obilovinu, kterou pozře je ze střev její potravy. Jenže to by nesměl být poměr obilovin 96% ku poměru 4% masa. Tady je trochu něco špatně, ne?

Mnohokrát jsem se setkala s lidmi, kteří řekli, že po Whiskasu měla jejich kočka jedině problémy. Kámoška dala kočce Whiskas snad poprvé a kočka se po něm pozvracela. Já dávala Whiskas kocourovi od koťátka a zemřel mi ve čtyřech letech na selhání ledvin.

Whiskas? Tak to vás bude stát draho...

A proč vlastně? Protože to, co Whiskas obsahuje způsobuje silnou závislost kočky na těchto granulích. Co konkrétně? Množství soli, které je ve Whiskasu obsaženo. Stejně jako nám chutnají slaná jídla, kočkám chutnají tyto velmi slané granule. A pak už jim přestávají chutnat granule kvalitnější, protože neobsahují takové množství soli. V další řadě tam není skoro žádné maso, takže my vlastně z kočky děláme býložravce. A v neposlední řadě obsahuje soli a jiné min. látky, které způsobují ucpání močového vývodu.
Ne jen, že veterinář je pak dražší, ale taky nemáte moc šanci, že to vaše kočka přežije...

Reklama na drogy

Je to drahé, i když platíte za obiloviny. Je to reklamované, aby si lidi mysleli, že kupují kvalitu. A je to nadávkované, aby vaše kočka byla zcela závislá. Protože jakmile jí začnete dávat jiné granule, kvalitní, s vysokým obsahem masa, už jí to tak nevoní, už to není ono. Je to jakobyste brali drogy. Pak už nechcete nic jiného.

A i tato cesta pravděpodobně vede k smrti...


Jak poznáte, že se jedná o krmivo, které chce někdo hlavně výhodně prodat?

1. Reklama

2. Serou na nějaké maso, obiloviny jsou levnější

3. Barevné granule - všimněte si, jak je ukazují na obrázku. Protože přece jen barevné granule vypadají lépe než ty obyčejné hnědé.

Ale už nikdo nevidí, že ty obyčejné hnědé jsou taky jediné ty, které obsahují vůbec nějaké maso (i když třeba jen ty 4%). Tak co ?
Pořád chcete svoji kočku dávkovat jedem?

Strach

11. ledna 2015 v 21:09 |  Já básníkem?
Nedokážu dýchat, jak mě svíráš.
V tichém objetí.
Proč nic něříkáš?
Chceš mě udržet v tomhle čase, tomhle století?

Zásek, který nechápu.
V temnotách jen tápu.
Střepy, které nechtějí dopadnout.
Možná by už měly svůj cíl zasáhnout.

Možná jsem nechtěla,
možná jsem jen doufala.

Kam dál